Neexistuje jedna přesná definice této věci. 770 milionů obyvatel Země tuto věc nevyznávají. Kvůli jedné nehmotné hodnotě se již od počátku věku válčilo. A přesto tu pořád je, v různých formách, podobách, symbolech a lidech. 

Už asi tušíte o čem bude moje vyjádření. 

Můj začátek

Všechno to u mě začalo, když jsem vyrůstala s babičkou. Ikony, svatostánky, kostely, knihy, lidé, modlitby a hlavně babička. Křesťanství má ve východní Evropě nezaměnitelnou roli, dokonce si dovolím tvrdit, že je asi největší hodnotou tamějších lidí. 

Každý večer jsem doprovázela babičku do kostelíka, jezdila na svatá místa, učila se zvyklostem a měla čest poznat velká jména církve. Asi si ale dokážete představit, jak mě to jako malé dítě, které by nejraději lezlo po stromech a válelo se někde na louce, nebavilo. 

Každý pes jiná ves. Nerada bych, aby tu vyznělo, že tu přirovnávám kostel ke psům :D, ale to samé platí i o víře. Měla jsem možnost pobýt v malé vesničce, kde stojí dřevěný kostelíček uprostřed louky, za nímž se táhne břízový lesík s potůčkem. Byl tak malinký, že jsme se tam všichni s rodinkou a sousedy skoro nevešli. Ale uvnitř tepala láska, pokora a člověk jakoby opravdu vstoupil do vyšší sféry života. Těžko uvěřit, že toto svaté místo je něčím podobné s moderním, krychlovým chrámem uprostřed velkoměsta. Ještě více neuvěřitelné přirovnání je mešita uprostřed písečné pouště, klášter Gandän v Tibetu nebo jen malé ohniště africké osady. Co má tak velkou sílu, aby spojovalo tyto místa? Co dokáže mít tisíc podob, stovky poslání a desítky výkladů o stvoření světa? Není v náboženství ukrytá veškerá síla světa?

Kde byl ten tvůj Bůh, když...?

S větou ,,A kde máš důkaz?,, asi nejčastější reakce ateistů, skeptiků apod. Nojo, a kde bylo tehdy tvoje svědomí? Jakou jsi měl v tu chvíli morálku? Byl jsi za svůj život vděčný? Záviděl jsi, byl jsi zlý, materialistický, škodolibý a líný? Jestli si v hlavě odpovíte aspoň na jednu otázku ano, tak proč se divíte, že se Vám stalo něco zlého? Není to jen v křesťanství nebo v náboženství. Je to hlavně v rovnováze. Myslíte si, že se můžete chovat bez zásad, plýtvat časem, ubližovat lidem a pak očekávat slitování bez nějaké lítosti nad svými špatnými činy? Jestli ano, tak celý život budete jen nadávat nad tím, jak se s vámi nespravedlivě zachází. Vynoří se komplexy a jediné čím budete sršet je negativismus (a přiznejme si, kdo se chce bavit s negativním člověkem).  Většina věcí v životě nemá důkazy, ale dokáže tak velké zázraky, že ty důkazy ani nepotřebuje. Mluvím tu hlavně třeba o citech. 

Ještě něco... Víra je jako domov, kam se můžete kdykoliv vrátit. Vrátit ze špatné věci, kterou jste udělali. A jelikož jsme jenom lidé, vydáváme se vstříc špatným věcem (neboli hříchům) několikrát za život. Sama jsem se už mockrát vzdálila od dobrého jednání, myslela, že v tom temnu najdu nový život a potom jsem stejně vždy běžela zpátky k Bohu, kterého vyznávám, jak malé ustrašené dítě. Mám štěstí, když vím, že se někdo tam nahoře dívá na můj život, nikdy mě nenechá samotnou, ikdyž občas ztrácím hlavu a připadám si od všeho daleko, a který vždy zasáhne v nejhorší chvíli, aby mi pomohl (Já vidím, že už si někdo dávno při tomhle čtení ťuká na hlavu ale whatever:D).

btw. Víte, že Newton vymyslel své zákony na základě Božích zákonů? 

Čistá mysl dle mého názoru přichází, když je člověk neustále aktivní, něco podniká, vzdělává se, diskutuje, cestuje apod. A taky když má víru - ve svět, v dobro, v sebe a ve vyšší poslání. Náboženství je jen formou rovnováhy, nikdo z nás není nesmrtelný, děláme chyby, padáme a vstáváme a hlavně nikdo z nás nemá právo soudit. Z toho plyne něco i do praktického života  - i pomáhá mi to, když mám občas až moc malé sebevědomí - nikdo mě nemůže posuzovat, proto budu dělat cokoliv chci. Samozřejmě se svými duševními pravidly :).

 Moc dobře vím, že ne každý pochopí podstatu mého důvodu proč věřím, ale pevně doufám, že jsem to těm málo jedincům, kteří obětovali svůj čas si to přečíst, nastínila a zastala se své pravdy a třeba pootevřela dveře od světa věřících.

Děkuji <3